Naše zásnuby

Zveřejněno 14. 1. 2012 19:52

Psal se datum 27.7.2011, běžný den naplněný prací a plánováním prodlouženého víkendu u prarodičů v Brně.

Při odpolední pauze jsem dostala od Peťánka za úkol, abych byla nejpozději do 22:15 doma (má pracovní doba byla do 22:00) a uděláme si hezký večer...pokud bych se jen o minutu opozdila slíbil, že půjde okamžitě spát. Při parkování před domem jsem zjistila, že už nestíhám a tak jsem rychle vybíhala schody...Po odemčení bytu na mě čekal na chodbě velkým písmem vzkaz: "STOP, vítej doma lásko, zahrajeme si takovou malou hru, ano? :) Tvé další kroky nesmí vést jinam než do kuchyně. Tam najdeš další instrukce. Samozřejmě si můžeš (v chodbě) odložit :)." V tu chvíli už jsem jenom smála jako prdlá :-D V kuchyni na stole čekal další vzkaz... "(Předem chci upozornit, abys následující brala vážně - nedělám si z tebe srandu!)" V tu chvíli už jsem nemohla smích utišit, ale pořád jsem si říkala, že to opravdu musím brát vážně, protože určitě čeká v ložnici. "Nyní Tě poprosím, aby ses v klidu a pomalu zkrášlila - udělej si pěkný účes, krásně se obleč. Někam si spolu totiž vyrazíme ;). Doufám, že nejsi unavená, protože tato hra je nekompromisní a musíš opravdu provést vše, co píšu. Pro jistotu jsem ti nechal v ledničce lék - nemusíš ho vypít celý, ale rozhodně si dej - budeš potřebovat spoustu energie! No ano, dnes totiž půjdeš spát až zítra. Nepokoušej se mi volat a vyzvídat, telefon nebudu brát a na SMS nebudu odpovídat. Tak, nyní hurá pro natáčky a nějáké hezké oblečení a šup do koupelny :) Malá rada na závěr: moc se nepřejídej." Pořád převládal smích, ale radostně jsem se vrhla do koupelny a začala se připravovat, česat, malovat, ale když jsem se svlékla, že půjdu do sprchy uvědomila jsem si, že si nejdřív vyberu co si vezmu na sebe...tak jsem šla do ložnice a když jsem rozsvítila tak na mě čekali na posteli krásné růžové šaty, boty a další vzkaz (ten už jsem četla se smíchem a pláčem naráz) stálo v něm...:"Doufám, že se ti dáreček líbí :) Moc doufám, že jsem se trefil do velikosti a tvého vkusu, ale když si mi v poslední době tak zhubla, tak ti možná budou i velké :). Pokud bys z jakéhokoliv důvodu nechtěla, tak je nemusíš použít. Pokud by ti ovšem padly a cítila by ses v nich příjemně, byl bych moc rád, kdybych tě v nich dnes viděl. P.S. poslední instrukce jsem pro tebe zanechal v pracovně pod klávesnicí." Šaty byly krásné, hned jsem běžela do sprchy jsem se jenom nahlas smála a celou dobu brečela. Šatičky padly úplně přesně...tak jsem se jenom znovu nalíčíila a nedočkavě šla číst další vzkaz..."Až budeš přichystaná, jdi ťuknout na Ivanu (Péťová ségra bydlící přes chodbu) ta už bude vědět co a jak :) Snaž se prosím být hotová nejpozději do 23:30 hod. ju? :) A jen, aby sis bůhví co nemyslela...nemusíš se ničeho bát, nic zvláštního se neděje, jen ti chci udělat hezký večer."

Když jsem byla připravená šla jsem ťuknout na Ivču a tak mi jen řekla "jdeme" stihla jsem si vzít mikinu (kdyby byl náhodou někde nějáký výsadek) a jelo se :-) Ivča mě posadila do auta a najednou jsme projížděli Žatcem, Podbořany...už jsem začínala mít strach, že mě vysadí někde v lese a tak daleko od domova. Jak jsem pospíchala domů z práce tak jsem si nevšimla, že Péťa nemá před domem auto a celou dobu jsem přemýšlela jak se dostaneme zpátky. Najednou začalo pršet a my jely lesem. Naštěstí na konci cesty stál u svého auta Péťa, který si mě od ségry převzal, byl tak úžasný, že počítal se vším a vyndal z batohu tenisky, abych nemusela pokračovat v dešti v lodičkách :-) S čelovkou a pod deštníkem mě vedl hlubokým lesem, nad hlavou nám létali netopýři a všude okolo byla strašidelná tma...byl tak přesvědčivý, že jsem si myslela, že mě vede do nějákého kempu, kde mají z práce nějákou nečekanou akci. Z dálky už jsem viděli světýlka...myslela jsem si, že je to nějáká zahrádní restaurace, když jsem dorazili na místo, tak jsem zjistila, že je to vyzdobený altán v zámecké zahradě Krásný Dvůr. Jakmile jsme dorazili na místo Péťa poklekl a požádal mě o ruku...odpověď samozřejmě zněla "ANO"

Nikdy jsem během jednoho dne nezažila tolik emocí...stěstí, strach, překvapení. Prostě ta nejkrásnější žádost o ruku jaká může být. Jsem moc šťasná, že mám tak báječnýho chlapa :-)